PostgreSQL

Puristé by všechno znormalizovali dopředu, jenže byznys je špinavější. Ceník dodavatele má pro každý typ produktu jiné položky, takže sloupec JSONB uchová specifický payload, GIN index ho prohledá a dotazujete se na něj jako na běžný sloupec. Tabulka zákazníků si mezitím nechá skutečné constrainty tam, kde na nich záleží.

Pastí je JSONB všude. Na co se joinuje, na co má být unikátní index a z čeho se generují reporty, patří do vlastního sloupce, protože na JSONB pole nedáte cizí klíč. Sloupec přidávejte, až když si ho daná položka zaslouží.

Transakce sloučí zápisy do jedné akce typu všechno, nebo nic: sklad se sníží, řádek objednávky vznikne, faktura dostane číslo — nebo se nestane nic. Bez ní po pádu uprostřed zůstane zákazník, který zaplatil, ale nemá objednávku.

Ochrana před pádem ale není ochrana před souběhem. Dva zákazníci kupující poslední boty si přečtou stejný stav skladu a oba ho zapíšou na nulu — pokud řádek nezamknete nebo update neověří očekávanou hodnotu. Tu kontrolu nechte v databázi, ne jen v aplikaci.

Většina produktů není tak náročná: desítky tisíc objednávek měsíčně, pár milionů řádků a dotazy, které doběhnou v milisekundách. Jedna dobře indexovaná instance PostgreSQL pohodlně utáhne střední e-shop, jeho faktury i interní administraci.

PostgreSQL se vyplatí právě díky tomu, co neumí. Data sám od sebe nerozseká mezi servery a když potřebujete něco, co nemá, napíšete to v aplikaci. Kompromis je upřímný: na začátku o trochu víc znalosti SQL, žádný lock-in a žádný překvapivý účet na konci měsíce.